Máte dobrou kamarádku, se kterou se znáte už dlouho, často se spolu nasmějete, máte stejné zájmy a hodně zážitků? Přesto jste si všimla toho, že těžce nese váš úspěch? Dokonce ji snad těší, když se vám něco nedaří? Zdá se vám, že by nejraději byla, za všech okolností, ta hezčí, šikovnější, talentovanější, měla lepší byt, práci, auto a další věci? Proč je taková? A je takové chování vůbec normální?
Můžete být v klidu. Zdravé soupeření, k přátelství ve skutečnosti patří. Současná západní kultura stojí na rivalitě a výkonu. Většina rodičů, děti chválí především za pěkné známky a úspěchy, než za empatii k druhým. Ve společnosti, ve které žijeme, musíme být lepší než ostatní, jinak bychom neměli šanci na úspěch. Bereme život jako souboj s ostatními.
Možná vám připadá, že ve vztahu s přáteli, je tokové chování tabu. Ale opak je pravdou. Právě s nejbližšími přáteli se srovnáváme nejvíce, protože právě s nimi, máme hodně společného. A také je třeba mít na paměti, že určitá míra soupeření není na škodu, protože nás pohání k výkonu a cílevědomosti.
Zdravá dávka soupeření vám pomůže například při cvičení. Když jdete do tělocvičny se soupeřivou kamarádkou, porazíte lenost a podáte lepší výkon, než kdybyste cvičila sama. Soupeření se vám hodí i v zaměstnání. Když děláte stále stejnou práci, může vás rutina připravit o nadšení a začnete úkoly obývat. Nová rivalka vás přinutí, abyste ze sebe vydala to nejlepší. A taková rýpavá kamarádka se vám hodí i při plnění snů a přání. Její popichování, vás totiž může motivovat. Když se pořád ptá, kdy už s něčím začněte a škodolibě čeká negativní odpověď, možná se přimějete k aktivitě.
Problém však nastává, když se to začne přehánět. Jestliže si uvědomujete, že vaše kamarádka mluví pouze o sobě a o úspěchu druhých nechce ani slyšet, pak je něco špatně. Na vině mohou být její rodiče, kteří jí nejspíš hodnotili hlavně podle jejích výkonů. Pokud vám její chování vadí a ráda byste jí trochu změnila, zkuste zjistit, jak si sama sebe cení. Někdy zavzpomínejte na dobu, kdy jste byly ještě děti a zeptejte se, jak její rodiče reagovali, když přinesla domů špatnou známku, nebo se jí něco nepodařilo. Možná zjistíte, proč na sebe klade vysoké nároky a proč jí úspěchy druhých rozčilují. Možná by jejímu poškozenému egu pomohlo, pokud byste jí občas upřímně pochválila. Když bude sama se sebou spokojená, bude šťastnější a možná lépe ponese i cizí úspěch.
Zdá se vám, že vás kamarádka nemá ráda, když vaše novinky a úspěchy přechází, nebo hodnotí jen nepříjemným pohledem. Může jít jen o váš pocit. Ve skutečnosti třeba není spokojená sama se sebou, a proto nepřeje štěstí ani ostatním. Pokud lidé pociťují ve svém životě něco, s čím se sami nevyrovnali, nedokážou přijmout úspěch druhých. Zkuste si s přítelkyní promluvit a třeba společně přijdete na to, co jí trápí. Třeba se vám podaří problém vyřešit a kamarádce i jejímu okolí se uleví. Také ji můžete motivovat k činnosti, která jí baví, nebo je v ní opravdu dobrá. Pokud bude zažívat sama úspěch, je možné, že jej začne přát i ostatním.
Dejte si však pozor na nepřejícnost. To je úplně něco jiného než soutěživost! Jestliže vás kamarádka po každém úspěchu pomlouvá, nebo proti vám intrikuje, rozejděte se. Takové chování, nemá s přátelstvím opravdu nic společného!
Po přečtení těchto řádků si možná uvědomujete, že jste to vy sama, kdo těžce nese cizí úspěch. Pokud si tuhle nepříjemnou pravdu dokážete přiznat, jste na správné cestě ke změně. A jak na ni? Zamyslete se nad tím, co vás k soutěživosti vede. Máte se sama ráda? Nevyléváte si jen své negativní pocity na ostatních? Nemáte na sebe příliš velké nároky, které by bylo vhodné snížit? A je pro vás úspěch ostatních opravdu ohrožující, nebo si to jen nalháváte? Říká se: „Přej a bude ti přáno!“ Zkuste to a možná, ve svém životě, zažijete pozitivní změny.